Kolumbova džínová loď
Prvopočátky džínů máme spojeny s Divokým Západem konce 19. století, ale jejich koÅ™eny sahají mnohem dále. Tkaninu, ze které se vyrábÄ›ly, znali už ve  stÅ™edovÄ›ku. Prý z ní mÄ›la plachty i Kolumbova loď Santa Maria. Tato pevná látka z bavlny, pozdÄ›ji nazývaná denim (podle francouzského mÄ›sta Nîmes ), se barvila indigem na modro.  Pojmenování nejoblíbenÄ›jších kalhot 20. století se pak odvozuje od italského přístavu Janov (francouzsky Gênes, odtud  jeans). Tamní prostí lidé nosili již v 17. století odÄ›vy z denimu, jak dokládají obrazy umÄ›lce nazývaného Mistr modrých džínů.
 
Nesmrtelné levisky
SvÄ›tový fenoménby se jen těžko zrodil, nebýt obchodníka s látkami Leviho Strausse a jejich odbÄ›ratele Jacoba Davise. Ten začal šít pracovní kalhoty s kapsami zesílenými cvočky. Oba muži si nechali v roce 1873 nápad patentovat a zrodila se značka působící dodnes. Nový kus odÄ›vu si hned získal oblibu pro svou praktičnost, odolnost a cenovou dostupnost-stál jen 1 dolar. Byl to ovÅ¡em odÄ›v pro pracující vrstvy, žádný muž z lepší společnosti by si jej neoblékl. Brzy začaly džíny vyrábÄ›t i další společnosti.

Jak neženské!
V průbÄ›hu 20. století pronikly džíny i do Å¡atníku pracujících žen. Od mužské varianty se liÅ¡ily zapínáním na boku. Mnozí ale považovali dámské džínové kalhoty za nevhodné. Americká návrhářka Anne Fogarty hlásala, že „pokud si chce žena udržet svého manžela, nikdy by nemÄ›la nosit džíny.“

Rebelové
V 50. letech pÅ™ijímají džíny za svou „uniformu revolty“ teenageÅ™i. Vzorem jim byly filmové hvÄ›zdy typu Jamese Deana. PrvnÄ› v historii nehledÄ›la móda na národnostní, majetkové a genderové rozdíly. Ani v dalších desetiletích neztratily džíny na popularitÄ›. StÅ™ih s nohavicemi do zvonu stal jedním ze symbolu hippies a od let sedmdesátých se džíny nosily masovÄ›. V 80. letech frčely mrkváče a umÄ›le roztrhaný a plesnivý vzhled.

Nejsou rifle jako džíny
V socialistických zemích noÅ¡ení džínů vyjadÅ™ovalo rovněž ideologický protest. Oficiální propaganda je coby západní produkt neschvalovala. V SSSR byli z kÅ¡eftování s džíny obvinÄ›ni Ian Rokotov a Vladislav FaibiÅ¡enko, což je spolu s dalšími „pÅ™ečiny“ dovedlo až na popraviÅ¡tÄ›. Na konci Å¡edesátých let se i v ÄŒeskoslovensku začaly vyrábÄ›t napodobeniny džínů. Říkalo se jim texasky nebo rifle. Å ily se z montérkoviny či z rypsu a do opravdových džínů mÄ›ly daleko. Majitelé si je alespoň vylepÅ¡ovali nášivkami a cvočky. Plísňáče se podomácku vyrábÄ›ly za pomoci Sava. Originální džíny ménÄ› známých značek bylo možno sehnat v Tuzexu. Nebo je propaÅ¡ovat z ciziny. Až od roku 1983 se v  ÄŒSSR začaly šít džíny Lee Cooper.

Fenomén
Dnes si můžeme vybrat z ohromného množství značek a stÅ™ihů. Klasika je vÅ¡ak klasika. Dokládá to i fakt, že se již pÅ™es sto let úspěšnÄ› prodává Strausseho model levisek 501, charakteristický poklopcem na knoflíky.