Jsou lidé, kteří žijí na dně. Na samém dně. Nemají třeba dokonce ani svůj domov. Bezdomovectví je rozhodně způsob života, pro který by se dobrovolně nikdo nerozhodl.
 
Samotné bezdomovectví bychom mohli definovat podle občanského právního řádu takto: V obvyklém užití jde o osobu, která nemá vlastní domov či si jej nenajímá nebo nežije v takovém obydlí u osoby důvěrně blízké či tento domov nemůže, nebo nechce užívat, nebo takový domov užívá protiprávně.

Domov v této definici chápeme obecně jako místo, kam jeho uživatel může de-iure jinému člověku zakázat, nebo umožnit přístup. Podle zákona jde o osoby společensky nepřizpůsobené a péči o ně vymezuje Zákon o sociálních službách (zákon 108/2006).
 

Bezdomovectví má své typy

1.      Zjevné– pod tímto pojmem si můžeme vybavit „tradičního“ neupraveného, špinavého, někdy zapáchajícího bezdomovce, jak ho známe z parků nebo městské hromadné dopravy.

2.      Skryté– sem řadíme lidi, kteří sice jako bezdomovci žijí, ale jejich bezdomovectví není zjevné. Jsou upravení, čistí. Jedná se o valnou část bezdomovců.

3.      Potenciální– lidé, jimž bezdomovectví hrozí (týrané ženy, narkomani aj.)
 
Bezdomovce nepotkáváme příliš rádi. Častým a oblíbeným argumentem je, že drtivá většina si za „to“ může sama a v některých případech to tak skutečně je. Bezdomovectvím jsou poměrně často ohroženi lidé, kteří si neosvojili „návyky“, a jejich averze vůči řádu je patrná například v tom, že raději tráví čas venku v dešti, než aby využívali služeb některé ubytovny, kde se musí respektovat určitá pravidla. Nutno říct, že těchto bezdomovců je jen určitá část. Velká, ale určitě ne podstatná.
 
Mezi příčiny bezdomovectví patří dlouhodobá nezaměstnanost (Rom, starší člověk, člověk po výkonu trestu), dluhová past a nemožnost obstarat si důstojné bydlení. Často jsou to také vážné zdravotní důvody. Toto jsou vnější příčiny, mezi vnitřní pak patří například domácí násilí, psychiatrická diagnóza, porucha osobnosti, alkoholismus, narkomanie. Příčiny se mohou prolínat.